Přinášíme vám první článek nového seriálu Retro, ve kterém vám budeme představovat některý ze starších produktů Applu, který byl pro tuto společnost a pro její uživatele zásadní. V dnešním prvním díle si ukážeme průkopníka kategorie ultrabooků – první MacBook Air z roku 2008. Pojďte se na nej s námi podívat!
Design – ultratenký průkopník
Když se podíváme zpět o téměř 12 let, do roku 2008, tak zjistíme, že tehdejší průměrný laptop vypadal výrazně jinak než ten dnešní. Ne, už se nejednalo o přerostlé obry z přelomu století, které bylo utrpení přenášet a bez nabíjecího adaptérů vydrželi sotva hodinu. Notebooky však stále byly na dnešní poměry velmi velké a tlusté a jejich design byl až na výjimky všechno, jen ne líbivý. Pak ale Steve Jobs na MacWorldu 2008 vytáhl při jedné ze svých nejvíc ikonických keynote z kancelářské obálky MacBook Air a rázem bylo jasné, že svět laptopů již nikdy nebude stejný.
Většina laptopů té doby byla vyrobena s plastu a jejich vzhled byl podřízen snaze do zařízení dostat co nejvíce konektorů a portů a kvalitní CD/DVD mechaniku. MacBook Air na to však šel zcela jinak. Jeho tělo bylo celé z hliníku a především se jednalo o tzv. unibody konstrukci, sbohem se tedy muselo dát vyměnitelné baterii. V čem byl však MacBook Air největším unikátem byla jeho tloušťka. Tedy spíše tenkost, jelikož ve svém nejtlustším místě měl pouhých 1.93 centimetrů a v nejtenčím bodě pak neuvěřitelných 0.4 centimetru, čímž se velmi snadno stal nejtenčím laptopem na světě a průkopníkem zcela nové kategorie, které dnes říkáme Ultrabooky. A jak správně Steve Jobs při představování poznamenal, tak i nejtlustší část MacBooku Air byla stále tenčí než nejtenčí část konkurenčních laptopů, například od Sony. Váha MacBooku pak byla na tehdejší dobu také extrémně nízká a to pouhých 1.3 kilogramu. Na dnešní poměry se to muže zdát jako standartní váha, musíme si však uvědomit, že laptopy před 12 lety vážily často i dvojnásobek toho, co MacBook Air.
Konektivita – minimalismus v praxi
Snaha o co nejmenší tloušťku MacBooku Air si vybrala daň v podobě chybějící CD/DVD mechaniky. Dnes nám to již nepřijde jako nic zvláštního a optickou mechaniku bychom u valné většiny moderních laptopů již hledali marně, nicméně v roce 2008 byly CD, resp. DVD disky nejběžnějším typem přenosného média. Apple si toho byl samozřejmě vědom, tak do Mac OS připravil funkci Remote Drive, která umožňovala se bezdrátově připojit k jinému Macu či PC, které běželo na stejné síti a využít jeho optickou mechaniku, například pro instalaci softwaru. Apple pak nabízel ještě externí optickou mechaniku SuperDrive do USB, která se prodávala za 99 dolarů. Absence CD/DVD mechaniky však nebyla jediným ústupkem designu – po stranách zařízení byste marně hledali také rozměrný Ethernet konektor. MacBook Air tak byl jedním z prvních laptopů, který spoléhal výhradně na bezdrátové připojení k internetu pomocí Wi-Fi. Tehdy opravdu odvážný krok, dnes již naprostá samozřejmost. Co se konektorů týče, tak původní MacBook Air byl vybaven pouhým jedním USB 2.0 portem pro připojení externích periferií. V tomto můžeme vidět shodu s tím, co Apple udělal před několika lety s USB-C, kdy také jako první vydal MacBook, který obsahoval pouze jeden tento konektor. Dále Apple MacBook Air vybavil Micro-DVI portem pro připojení externího monitoru a 3.5 mm jackem pro připojení sluchátek. Zajímavostí je, že při prvním pohledu na MacBook Air byste konektory hledali marně – Apple je ve snaze o co nejčistší design ukryl pod vyklápěcí krytku na boku zařízení. V dalších verzích MacBooku Air však od tohoto řešení upustil, pravděpodobně protože není úplně komfortní při každé snaze o připojení nějaké periferie odklápět krytku na straně zařízení.
Displej, klávesnice, trackpad – multitouch pro všechny
MacBook Air se pyšnil novým 13.3 palcovým LED displejem s rozlišením 1280×800, který mu bohužel pouze s drobnými změnami vydržel až do přechodu na Retina displej u nového MacBooku Air v loňském roce. Na tehdejší dobu se však jednalo o jeden z nejlepších displejů na trhu. Klávesnice u MacBooku Air byla také přepracovaná, jednalo se o podsvícenou klávesnici s ambientním senzorem, který dokázal regulovat podsvícení v závislosti na síle okolního světla. Hlavní pozornost však u Airu upoutával trackpad pod klávesnicí, který byl na tehdejší dobu přímo obrovský a mnohem větší než Apple nabízel například v tehdejším MacBooku nebo MacBooku Pro. Bylo to z toho důvodu, že tento trackpad jako první podporoval multidotyková gesta, která Apple rok předtím představil na dotykových displejích iPhonu a iPodu Touch. Tento trackpad byl předlohou pro dnešní trackpady v nejnovějších MacBoocích, jejichž kvalitou a přesností je Apple vyhlášený.
Hardware a baterie – vše podřízeno designu
Velkou slabinou původního MacBooku Air se z dnešního pohledu může zdát volba disku, kterým byl Air osazen. V základní konfiguraci jej totiž Apple nabízel s pouhým 80GB pevným diskem – nejednalo se tedy o dnes běžný typ rychlých SSD disků, nýbrž i na tehdejší dobu poměrně pomalý plotnový disk, který pracoval na pouhých 4200 otáček. Apple však nabízel i variantu MacBooku Air s SSD diskem, jeho kapacita však byla pouhých 64GB – musíme však přihlédnout k faktu, že technologie SSD byla v roce 2008 teprve v plenkách a Apple si za tuto variantu nechal královsky zaplatit – MacBook Air s SSD diskem byl o neuvěřitelných 1300 dolarů dražší než základní varianta. Tento rozdíl je větší než je cena dnešní základní varianty MacBooku Air s Retina displejem.
Po hardwarové stance na tom pak byl MacBook Air ve srovnání s tehdejší konkurencí poměrně obstojně – jeho srdcem byl dvoujádrový procesor Intel Core 2 Duo s 1.6GhZ taktem. Steve Jobs se při představování Airu chlubil, že na vývoji tohoto procesoru Apple velmi úzce spolupracoval přímo s Intelem a jeho inženýři ho tak Applu vyrobili téměř “na zakázku” – Intelu se podařilo procesor o 60% zmenšit při zachování výkonu tak, aby se na velmi malou základní desku MacBooku Air vešel. Laptop byl pak osazen na tehdejší dobu standardními 2GB DDR2 RAM. Dle specifikací od Applu měl MacBook Air vydržet na baterii až 5 hodin práce, což se z dnešního pohledu zdá směšné, před 11 lety však laptopy neobsahovaly velké baterie a úsporné procesory, jejích výdrž se tak často pohybovala pouze okolo 2-3 hodin, což MacBook Air hravě překonal – baterie totiž nebyla vyjímatelná, jak bylo tehdy zvykem a tak mohl Apple využít celý vnitřek MacBooku Air pro osazení svých integrovaných akumulátorů.
Využití MacBooku Air v roce 2019
V Retru se take zaměříme na to, jak jsou dané produkty použitelné v dnešním době. Jde tedy původní MacBook Air používat v roce 2019? Ano i ne. Po designové stránce je MacBook Air i po jedenácti letech od vydání stále velmi hezkým a poměrně moderně vyhlížejícím laptopem. Pokud byste ho vytáhli v kavárně či v knihovně, téměř nikoho z okolí by pravděpodobně nenapadlo o jak starý kousek se jedná – i to svědčí o nadčasovém designu tohoto počítače. Po stránce výkonu a použitelnosti to je však již s původním MacBookem Air horší – tento model byl dodáván s Mac OS X 10.5 Leopard a nejvyšší verzí, na kterou ho bylo možno upgradovat je pak Mac OS X 10.7.5 Lion – tato verze je však již 7 let stará a téměř všechny modernější aplikace (webové prohlížeče, textové editory apod.) vyžadují vyšší verzi systému. Na MacBooku Air tak již ve většině případů spustíte pouze starší verze těchto aplikací, nečekejte tedy od tohoto modelu žádné zázraky, poslouží vám pouze na velmi základní úkony, jako je například psaní textu, lehké prohlížení webu či přehrávání videa. Uživatelům, kteří hledají levnější bazarový MacBook pak tento model tedy již určitě nedoporučujeme, podívejte se spíše po MacBooku Air minimálně z roku 2012 či novějším – ty ještě stále podporují nejnovější verzi macOS Catalina. Pokud jste ovšem fanoušek Applu či dokonce sběratel jablečných produktů, tak první MacBook je určitě klenotem v každé z takových sbírek.
Hodnocení – laptop, který nastolil směr
Jaký tedy MacBook Air byl? Jedním slovem – revoluční. Jak již jsem zmínil, původní MacBook Air sdílí mnoho podobností s 12 palcovým MacBookem, který Apple představil v roce 2015. Oba přišly o spoustu konektorové výbavy, oba byly považovány ve své době za předražená zařízení a oba byly za tyto nedostatky velmi často silně kritizováni. A nakonec se u obou těchto modelů ukázalo, že se jedná o přelomová zařízení, která nastolila trend pro následující léta. A v tomto je Apple opravdu silný – nebojí se dělat radikální kroky, které v dané době sklízí silnou vlnu nevole, nicméně časem se vždy ukáže, že vše je ku prospěchu věci a technologie by se bez toho neposouvaly dál tak rychlým templem. MacBook Air byl tedy velkým mezníkem ve vývoji přenosných osobních počítačů – stačí se jen podívat na laptopy které vycházely několik let před Airem a poté na laptopy, které Apple po vydání MacBooku Air inspiroval – rozdíl tam je opravdu propastný.